Veronika Šramatyová

* POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI *

         Č. 3-4 (37-38)
         PROSINEC 2009
         ISSN 1505-1676

slovenská literatura, slovenská poezie

vesnické motivy

do řádků mezi stromy
včleňuje se rostoucí pořádek
dech ve spojení se zemí
nohy rovnoměrně mlčí
tělo vztyčené volně dostupné
nahé u kořene nahé od kořene
téměř hýbe svět(l)em
co víc bych chtěla

citolovce I

vrostlí viditelnými stranami
do měkkých zralých vztahů
stahujeme věci a znaky
na svůj odraz:
slyšené a viděné zaznamenáváme
pod kůži – jistotu zapomenuté příčiny:
dále od určení mizejících stop
blíže k určení vznikajících stop
tvář narůstá přiblížením
těla zrazená na překřížených cestách:
v zatmelených místech
zaznívající nemožnost vykročení
z vlastních rodin:
jako přecitlivělá reakce
na nabízející se bytostné
oddůvodnění se

citolovce II

během změn
vynucených neměnnou údržbou těl
se silou jediného tahu prstem
(od)vracíme z cesty
navigujeme k cizím stopám
ještě horkým jako nedotčená vráska:
omluvitelní jen možností
jediným přesně mířeným
dechem darovat všechno: od začátku

citolovce III

přenos významu spojením:
schoulení v jednolité tmě
jednopokojové teploty
stejnou intenzitou
tvoříme celek:
třením určujeme prokrvený prostor
a předměty bez navršeného prachu:
vzájemně si vyměňujeme
hloubky ostrosti
ve výstavbě společných vět
v představách o nadzvukové rychlosti
čtení si z dlaní: na dálku:
čím bližší
tím je místo společnější:
plocha jednotnější:
souhlas trojrozměrnější:

za městem

vzdálení od ještě nevrostlých
zvyků jen vyvedení z míst
obkreslujeme se kroky
po rovině která klame
svou jednoduchostí
po jejím boku
kráčíme kolem objektů
bez ochrany
scházíme z cesty

den bez korekcí I

pomalu se obracíme
na roky, zbytky nás se
samostatně doplňují
usvědčující záznamy
s otisky na kůži
jako ve spánku
jako v tichém střídání
žánrů, demonstrují
náhodné
výměny místa
a občasné vystoupení
z promlčené chůze

untitled I

doslovný překlad skutečného
pramene se ztratil na místě
kde před tím stál jako jediný
záchytný bod pro bezbřehé – maják
i se svou (tajnou) hierarchií
panoramatických vztahů
tady, v tomto bodě, na místě
střetů nalomených průsečnic
už není možné (opět) aktivovat

untitled IV

základní nastavení vztahu
automaticky (ne)odstraňuje
(ne)použitý materiál
je to fáze, kdy slova přicházejí
z blízka a strach z (ne)vyslovené
anebo (ne)napsané lásky
už neexistuje
od této chvíle je to skutečné
jako každodennost sluneční soustavy
která přirozeně manipuluje přírodou

(básně z let 2002-2009)

Veronika Šramatyová
ze slovenštiny přeložila Lenka Daňhelová

slovenská literatura, slovenská poezie

o autorce

o překladatelce

zpět